Pokoj je sice relativně malý, ale poskytuje obrovský potenciál díky dvěma výklenkům a především díky vysokým stropům. Do jednoho výklenku, nalevo od okna, je vsunuta šatní skříň, takže i když má hloubku klasických 60 cm, vyčnívá jen 30 cm. Právě proto nevypadá mohutně a krásně navazuje na skříňky nad stolem. Nevznikne tak zub mezi hloubkami skříní.

Protože dříve tato místnost sloužila jako kuchyň, měla i zděnou samostatnou spíž s oknem. Zbouráním příčky mezi kuchyní a spíží vznikl nový výklenek, přesně na dvě postele dětí. Najednou je zde navíc i jedno okno původně ve spíži. Bohužel toto okno má jinou výšku parapetu a jinou výšku okna. Tento fakt bylo třeba nějak zakamuflovat. Jinou výšku parapetu schůdky postele a rozdílnou výšku okna římskou roletou.

Nejsem moc zastáncem postelí nad sebou a přistupuji k nim jen v krajním případně. V tomto případě je to nedostatek místa v pokojíku.
Proto, abych eliminoval jeden z nešvarů postelí nad sebou, navrhl jsem výstup na horní postel klasickými schody. Postele nad sebou mají více nešvarů, ale největším je asi žebřík. Nejčastěji používaný žebřík zabere sice méně místa a působí subtilněji, ale dítě dlouho nebaví lézt po něm pokaždé, když chce do postele. Za pár let žebřík nebaví a za dalších pár let jde stálé horolezení přímo na nervy. Nehledě k tomu, že pokud je dítě například nemocné, nebo v noci rozespalé, takový žebřík může být potencionální riziko úrazu.
Oproti žebříku jsou klasické schody o mnoho bezpečnější a na výstup k posteli pohodlnější. A aby byly schody o něco více využité, pod každou schodnicí je výsuvná zásuvka. Ve spodních pozicích jsou zásuvky ve své maximální hloubce, čili 65 cm. Čím výše je schod, tím je hloubka zásuvky menší.

Nábytek jsem navrhl tak, aby vypadal vzdušně a „nezaplácnul“ pokoj. Proto spodní postel pod sebou nic nemá, aby působila lehce. Ze stejného důvodu jsem neukončil psací sůl klasickými nohami, ale desku stolu jsem zavěsil na zeď. Uprostřed je deska stolu ještě podepřena skříňkou. Zásuvková skříňka zamezí průhybu desky, ale  zároveň dělí prostor jak pro jedno, tak pro druhé dítě, takže hádky o prostor by se měly minimalizovat 🙂

To nejhezčí a asi i nejzajímavější v tomto pokojíku je relax zóna. Pokud se dětem nebude chtít ležet v posteli, mohou si vylézt za pomocí žebřin do „bunkru“. Tam si mohou hrát s kamarády, čekat na někoho až vejde aby na něj mohly „vybafnout“, později si číst knížky, polehávat s tabletem atd atd.

Toto vzdušné poležení je vytvořeno ze svařovaného rámu a provázkové zátěžové sítě v červené barvě.